Úklid lesa!

(Od Lucie Baránkové, fotky v textu) Nápad, který vznikl u nás ve třídě, se v dubnu konečně uskutečnil. Myslím, že se do toho všichni opřeli a uklidili jsme toho opravdu hodně.
Náš den začal setkáním před školou, byla docela zima a všichni se tak trochu klepali, ale nálada nám rozhodně neklesala.

Naše první cesta vedla na úřad, kde jsme si vyzvedli svačinu, za kterou moc děkujeme, protože minimálně mně zlepšila náladu a motivovala mě zvednout se ze země a jít něco dělat. Potom už jsme šli jenom pro pytle a rukavice a vyrazili na sběr odpadků. Když jsme došli na místo za zahrádkami nad břeclavským splavem, rozdělili jsme se do dvou skupinek. Ta naše se hned pustila do kovového plotu a obrovského kusu térpapíru. Po pár minutách jsme se všichni museli zamyslet nad tím, kdo to tam musel hodit, ale ještě pořád jsme se nedostali k té největší skládce. Po návratu kamarádek s mobilním telefonem a monitorem od počítače se nám navíc nálada zase zvedla. Po kousíčcích jsme se posouvali dál a pod ruce se nám dostávaly zajímavější a zajímavější věci.
Jedna z historek se opravdu podobá pohádce o řepě. Ze země trčel malý kousek hadice. Spolužačka vytáhla metr, pak dva a nešlo to dál. A tak se přidala další spolužačka a táhly. Vytáhly tři metry a takto se postupně přidalo osm spolužáků, až se ze země dostala asi sedmimetrová hadice.
Krátce po vytažení hadice jsme se už dostali k velké černé skládce. A to byl nával desítek lahví, skleniček od zavařenin, kusů polystyrenu, 50 let starých kelímků od jogurtů, kusů demižonu nebo obrovského kusu igelitu zarostlého pod kořenem stromu.
Mnou objevená zajímavost byla lžička. Na první pohled úplně obyčejná. Ale tato kávová lžička má za sebou velký kus historie. Podle říšské orlice totiž pochází z Německa z doby druhé světové války. Zajímavých nálezů tu ale bylo opravdu hodně.
Do školy jsme se vraceli s dobrým pocitem, protože jsme posbírali asi 70 pytlů plných odpadků, které tam mohly ležet ještě třeba 50 let. Do biologie jsme taky nesli plnou igelitku kostí a lebek od zvířat. Mezi nejzajímavější věci, které jsme v přírodě ještě nikdy neviděli, podle nás patřil koberec, okna nebo toaletní židle. Seznam všeho odpadu by zabral asi dvě stránky. Myslím, že nikdo z nás už venku nezahodí ani papírek od žvýkačky.