Ó! Bídní druháci, otevřete oči! (Den poezie 2019)

Takže na začátek stručně a jasně: v pátek 22. listopadu 2019 se žáci 2. ročníků vyššího gymnázia (6.A, 2.C/4 a 2.D/4) účastnili každoročního Dne poezie, který pro ně uspořádali vyučující češtiny. Celý den jsme věnovali práci a zábavě v jednotlivých dílnách a poté se setkali v krásné nové aule k společnému předvádění (se), neboli sdílení výsledků naší práce. 

Čím jsme se zabývali? Téma letošního ročníku byl citát Leonarda da Vinciho „Slepá nevědomost nás přivádí na scestí. Ó! Bídní smrtelníci, otevřete oči!“ A jak se tedy lektoři snažili svým účastníkům otvírat oči? Komiksem, labyrintovou poezií, protestsongy, propojením s obrazem a nahraným zvukem, slam poezií… Naprosto potěšující byla účast našich studentů v roli lektorů: Elišky Bohunské a dua Báry Weidlichové a Agáty Strakové. 

A teď už očima samotných účastníků:

Martin má dobrý a vtipný projev. Byl zajímavý, dozvěděla jsem se něco nového a hlavně jsem se nenudila, protože to nebyla taková ta učitelská autorita, ale spíš člověk, co si s námi přišel popovídat.

Příjemná změna oproti normální výuce.

Jediné, co mi vadilo, byla závěrečná prezentace, protože to bylo tak trochu stresující, ale ono mi to nakonec spíš pomohlo, protože člověk musí někdy vystoupit ze své komfortní zóny.

… byla tam sranda a hodně věcí jsem se naučila.

Byl dostatek času, volnost a celkově byla tato akce mnohem zajímavější, než jsem původně očekával.

Prvně nám holky zavázaly oči šátkem, zavedly nás do třídy, posadily na zem. Poslepu jsme jedli a krmili ostatní, kreslili jsme a chodili jsme slalom. Pak jsme se rozesmívali a na konci jsme vytvořili básničku. Myslím, že jsme si užili dost srandy, dozvěděli se něco nového a hodně se nasmáli.

V tomto workshopu jsme studovali různé emoce, které v nás pohled do očí probouzí, tvořili slovní asociace a nakonec jsme básně nahráli jako audio a doplnili je o doprovodný video záznam. Průběh workshopu byl velmi příjemný. Zprvu jsem se všeho trochu bál, ale po chvilce povolily ledy a bylo to jedno z nejkrásnějších dopolední, co jsem ve škole zažil.

Četli jsme jeho básně [Karla Kryla] a vypisovali nadčasové slovní spojení nebo celé básně, z nichž jsme pak stavěli naši Zeď nářků. My jsme ji nazvali Zeď rebelie.

Líbilo se mi závěrečné setkání v aule, kde jsme se dozvěděli, co dělali ostatní, a to bylo podle mého důležité.

A teď už jen na závěr: dovolím si nesouhlasit s valnou většinou účastníků, je co zlepšit, je co měnit. Budeme na tom pracovat, těšíme se na příští ročník! A kdo se chce účastnit ještě jednou, může – jako lektor:-)!

- Petr Švec