Nebát se…stoupnout si před lidi a říkat svou básničku (Den poezie 2018)

Nejhorší bylo číst svoji vlastní báseň v aule před celým ročníkem, myslela jsem, že to nezvládnu, ale překonala jsem svůj strach a nakonec ji přečetla.

Zvládla jsem věci, o kterých jsem vůbec netušila, že je dokážu.

Po této události mě začala poezie i bavit.

- z ohlasů účastníků

Tématem letošního ročníku Dne poezie, který se každoročně slaví v listopadu po celé republice a k němuž se neformálně hlásí i naše gymnázium, bylo NEBÁT SE… Tři tečky v názvu kromě nedokončené masarykovské aluze naznačují možná i to, že je tolik věcí, kterých se můžeme bát – stačí dle svého založení doplnit. Tak třeba… hrůza z mluvení před početným publikem, strach z poezie, její nesrozumitelnosti a náročnosti. S obojím se museli i letos aktéři vypořádat: cílem snažení všech bylo nějak se setkat s poezií a k akci byl vyzván celý druhý ročník vyššího gymnázia plus vzácná návštěva žáků ze ZŠ v Lanžhotě, celkem kolem stovky účastníků. 

Na úvod se jim dostalo rady, že se strachem se dá bojovat dvěma způsoby. Za prvé, člověku jde o něco podstatného, a proto platí, když ne já, tak nikdo; za druhé, není třeba se vždy brát úplně smrtelně vážně. Pocit závažnosti a zároveň lehkosti a hravosti dané chvíle snad tedy od té doby provázel všechny účastníky, kteří se rozcházeli do seminářů dle svého uvážení. Nabízel se jim divadelní workshop, poezie příštích generací (žijících ve virtuálu), seminář Ondry Koláčka (na kterém je nejpoetičtější vždy lektor sám), Ájino poležení (kde je člověk přiveden k pochopení toho, že poezii není třeba rozumět, ale cítit), nechyběl nenucený slamový cirkus ani pokus spoutat strachy do rýmů. A jedna skupina odolávala strachu spolu s Magorem Jirousem, pro některé kandidát na svatého. Vážně.

Po dopolední práci v dílnách se všichni sešli ještě jednou, aby se o průběh a výsledky své práce podělili s ostatními. Zaplněná aula pak už byla svědkem slov pronesených jak s lehkostí, tak s vědomím osobního nasazení – slov, která vítězně svedla zápas s těmi obavami zmíněnými na začátku: z poezie jako prostředku sebevyjádření i z očí a uší velkého množství lidí.

Petr Švec