Inspirativní dílna tvůrčího psaní v břeclavské knihovně

(Od Petra Švece) Rok se s rokem sešel a naše škola v úterý 10. února 2026 opět využila exkluzivní možnosti se účastnit dílny tvůrčího psaní v Městské knihovně Břeclav. Seminář „Krocení literární múzy“ se konal u příležitosti studentské literární soutěže Skrytá paměť Moravy a sliboval seznámení s vybranými technikami hledání nápadů a inspirace. Nabídky, která může být užitečná bez ohledu na literární ambice, se rozhodli využít studenti literárního semináře pro 3. ročník a další zájemci z druhého, třetího i maturitního ročníku. I s pedagogickým doprovodem se nás více než dvouhodinové dílny účastnilo třináct. Zkušenou průvodkyní nám byla Andrea Procházková z Památníku písemnictví na Moravě v Rajhradě. 

Tématem letošní dílny byly „hranice“. Dílnu jsme zahájili brainstormingem v podobě vytváření akrostichu na slovo HRANICE. Šlo o to se pokusit vyhmátnout něco, co nás na tématu zaujalo, na co bychom se mohli zaměřit. Pak jsme se pokusili vytvořit literární prostor, místo vnímatelné všemi smysly, které jsme poté zabydleli postavami. Zajímavá diskuze se rozvinula, když jsme své literární postavy měli pojmenovat prostřednictvím oblíbených a neoblíbených jmen. A pak byl čas tyto všechny dílčí výstupy dát dohromady a pokusit se vytvořit příběh. Vše se odehrávalo v tvůrčí atmosféře, plné dobrovolného sdílení našich literárních pokusů a inspirativní zpětné vazby. 

A jak na krocení múzy vzpomínají účastníci? Tereza Vajbarová komentuje: „Hodně pomohlo to postupné zamyšlení. Příběh, který jsem napsala, bych bez tohoto postupu asi nevytvořila. Přišlo mi to nejen relaxační, ale vlastně jsem si odnesla i novou zkušenost. Jsem ráda, že jsem se nakonec zúčastnila.“ 

Zkušený veterán dílen Matěj Šmíd také přichází se zajímavým poznatky: „Když se podívám zpět na všechny přednášky, které jsem absolvoval, tak se mi potvrzuje, že každý rok přinese nové možnosti, jak nad literární tvorbou přemýšlet. Poprvé jsem měl možnost si vyzkoušet formu akrostichu a zjistil jsem, že to není úplně moje parketa. Taky bylo úžasné vidět, jak i když jsme všichni byli ukotveni zadáním hranice mezi břehem a řekou, každý jsme byli schopni nad tím přemýšlet jinak.“ Matějova slova potvrzuje i Ema Pařízková: „Mně se moc líbilo, jak každý vnesl úplně jiný náhled a že jsem mohla vidět i tvorbu spolužáků ze semináře, ne jen jejich postřehy k textům, které běžně pouze čteme a rozebíráme.“