Den poezie na gymnáziu

(Od Petra Švece) Ve čtvrtek 13. listopadu 2025 proběhl na naší škole již tradiční Den poezie, který pro přibližně 90 žáků celého 2. ročníku vyššího gymnázia připravili vyučující českého jazyka spolu s pozvanými lektory. Letošní téma, které vyhlašují organizátoři celostátního Dne poezie a které mohlo (ale nemuselo) jednotlivé tvůrce dílen inspirovat, znělo „Bezmoc je cizí zem“, což je citát z básně české básnířky Violy Fischerové. Akcí jsme se připomenuli, jakou roli v našich životech může hrát tvořivost, hravost a poezie.

Po společném zahájení v aule v 8:00 se studenti rozešli do vybraných workshopů, v nichž strávili celé dopoledne tvořivou prací a zábavou. Po intenzivní práci následovalo společné setkání v aule kolem 12:30, kde jednotlivé skupiny prezentovaly výsledky svých aktivit. A čím se tedy studentky a studenti zabývali? Skupinka, která si zvolila dílnu Petra Švece, se cvičila v empatii, když se nechali pozvat do hlav básnířek Violy Fischerové, Iryny Zahladko a básníka Antonína Brouska a poznávali různé podoby bezmoci. V dílně Lukáše Turoně se nechali pozvat do středověkého skriptoria a prakticky si vyzkoušeli roli kronikáře a písaře jako připomínku, toho, že si připomínáme 900 let od úmrtí kronikáře Kosmy. Výtvarnou dimenzi poezie prozkoumávala dílna Veroniky Netušilové, v níž účastníci vytvářeli vlastní „mapu“ cizí země bezmoci. Cílem nebylo vytvořit hotové dílo, ale skrze tvorbu nahlédnout vlastní pocity a proměnit je v obraz. Přivítali jsme i vzácné lektory-hosty, vesměs naše absolventy, kteří se svými přáteli nachystali hodně exkluzivní nabídku dílen. S Kristýnou Bartošíkovou si druháci zahráli Dračí doupě, s Luisem Kusých vybraní jedinci vystoupili ze své komfortní zóny a vyzkoušeli si divadelní improvizaci. Oliver Frolich zase představil aktivitu, kteří mnozí z nás považují za svůj skrytý talent:-): okounění. Také se tomu říká flanérství, zdánlivě neúčelné procházení se po městě. Nejedná se nicméně o docela náročný, nesamozřejmý úkol? Bystřit svou všímavost a citlivost vůči okolí a zahrát si s češtinou? Zachytit a sdílet naše osobní pohledy na žitou realitu kolem nás? Posuďte sami níže… Last but not least, v dílně Pavlíny Lišovské a Anny Mrozinské s tajemným názvem Spásat písek slov se všichni ponořili do sugestivních básní Věry Jirousové, rozcupovaných na kousíčky, a pak je slepovali do barevné, různorodé koláže. A ohlasy od samotných studentů? Od pozitivních po nadšené:-)! „Oliverovi se to jako lektorovi moc povedlo a byli jsme spokojeni :)“; „mně se den poezie moc líbil, celý den jsme vytvářeli něco kreativního“; „byla jsem na improvizaci a moc jsem si to užila, pomůže mi to na přípravu adapťáku“; „Celkově je to podle mě super, že se taková akce koná. Je fajn se trochu uvolnit a vnímat spoustu jiných věcí, kterým nemusíme dávat běžně dostatečnou pozornost.“; „Den poezie jsem si neskutečně užila … Určitě bych to doporučila i příštím druhákům.“ 

Co říci závěrem? Atmosféra byla živá, tvořivá a plná nadšení – Den poezie tak opět potvrdil svou oblíbenost mezi studenty i pedagogy a všichni odcházeli s novými zážitky a doufejme i s inspirací k vlastní tvorbě.

park
Park působil velmi klidně a opuštěně,
Opadané stromy, zatažená obloha a velká zima dodávali
parku velmi ponurou atmosféru.
katalog barev padá z koruny stromu.

papírek na lavičce nalepený připomínající barvou temu
JDU SI PRO TO
PŘEHLCENOST MI BRÁNÍ V MÉM CÍLI
poslechnout si pod stromem, co se zase šíří
Stromy hřeje zvenku omrzlá kůra
opodál kluk do keříku čůrá
STOJÍME UPROSTŘED PODZIMNĚ ZBARVENÉHO A KLIDNÉHO PARKU,
KDE SE V PROSTORU OZÝVÁ HLUK MOTORŮ AUT PROJÍŽDĚJÍCÍCH
PO SILNICI OKOLO.
JE TU SOCHA VOJÁKA
RADŠI NEŽ ABY BOJOVAL, BY NEJSPÍŠ NĚKDE CHILLOVAL
Přemýšleli jste někdy nad aktivní a posedavou závislostí? Aktivní závislost je, když kouříš při
jízdě na kole. Posedavá, když se s žvárem rozvalíš na lavičce před optikou.
Každý pije kafe
a stejně jsou všichni unavení
projela máma s dcerou na koloběžce
třeba někdy bude psát to co já
Lidé vytáhli kabáty, stejně mrznou,
Já taky.