V Praze bylo maturantům blaze!

(Od Štěpána Dobeše, 8.A, a Petra Švece) Jako každý rok se i letos maturanti vydali na exkurzi do malebné podzimní Prahy. Od 23. do 25. září se třída 8.A s panem učitelem Švecem, paní učitelkou Karberovou a paní asistentkou Fenclovou toulala po velkoměstě a trávila zde svůj poslední společný výlet.

První den bylo naším cílem nasát atmosféru hlavního města procházkou po historickém centru a večer navštívit divadelní představení na naší první scéně. V Národním divadle jsme zhlédli naprostou klasiku, realistické drama Naši furianti Ladislava Stroupežnického. Herecké tváře byly mnohým známé z televizní obrazovky, objevil se i legendární František Němec, což některé z nás obzvláště potěšilo. Jeho klíčový monolog sklidil oprávněný potlesk na otevřené scéně. Divadlo oslovilo a bylo o čem mluvit – kdo je a kdo není furiant? A mělo představení opravdu šťastné vyústění?

Naučných zážitků bylo více, jelikož se druhý den třída prošla ke kostelu sv. Cyrila a Metoděje a Národním památníku hrdinů heydrichiády v Resslově ulici. Zde jsme měli šanci si připomenout klíčovou událost české historie 20. století – statečnost a hrdinství československých parašutistů a odbojářů. Návštěva krypty v každém zanechala silné dojmy. Poté se třída vydala na speciální Neviditelnou výstavu v Novoměstské radnici, na které si sama zkusila, jak fungují běžné životy nevidomých lidí. Zjistili jsme, že si nevidomí dokážou s mnoha situacemi poradit lépe, než se běžná populace domnívá, a celá zkušenost určitě přispěla k lepšímu vzájemnému pochopení.

Po Neviditelné výstavě následoval individuální program. Někdo poznával umělecké galerie, někdo si zašel na laser game, někdo se vydal za gastronomií, někdo na nákupy a někdo navštívil další divadelní představení.

Hláškou celého výletu byla tzv. orální fixace. Pojem podle S. Freuda značí, že se jedinec v dospělosti nevědomky vrací k ranému období dětství, kdy zdrojem slasti jsou ústa (sání, kousání, krmení). S tématem přišel pan učitel třídní, který vyčetl, že barokní sochy na Karlově mostě skrývají právě pro znalce freudiánské psychologie motivy, které by u ctnostných svatých nikdo nečekal. Svatou Luitgardu si Ježíš chtivě tiskne ke svému boku, aby mu sála z ran krev, odhalené mužné lýtko sv. Víta olizuje lev, který ovšem symbolizuje osobu objednavatele. Vše jsme si šli ověřit na vlastní oči, nafotit, prodebatovat. Takže orální fixaci se třída nasmála, to bylo její motto.

8.A se potkala i s přáteli z paralelních tříd 4.C a 4.D, které se taky měly fajn. Počasí nikomu sice moc nepřálo, ale Prahu si všichni užili dle svého. A jak výlet začal, tak i skončil a jelo se zpátky do naší Břeclavi.