Mé srdce je na Vysočině – část II.

(Od Petra Švece) Páteční výlet je speciální – sedáme na lep jednomu z nejúčinnějších marketingových triků, který udělal z jednoho krásného jezera, kterých je ale na Vysočině nepřeberné množství, turistický magnet lákající milióny: jezero Loch Ness se svou kryptozoologickou hvězdou, plesiosaurem Nessie. Vyrážíme už před 8. hodinou ranní, abychom toho při výpravě na Skotskou vysočinu stihli co nejvíce. Nejprve činíme sérii kratších zastávek s jednoduchým programem: toalety, suvenýry a krávy, speciální plemeno s dlouhými rohy a dlouhou srstí, která tvoří typickou „ofinu“ zakrývající oči. Projíždíme opravdu dechberoucně krásnou krajinou, krásnou v romantickém smyslu: dramatickou, plnou kontrastů, strmých výšek a hlubokých údolí. To nejslavnější údolí, kterým projíždíme, se jmenuje Glen Coe. Skotskou vysočinu jsme zastihli přívětivě a slunečně se tvářící, kdo by chtěl trochu pochmurnější „vibe“, nechť si připomene bondovku Skyfall, kde se údolím válí cáry mlhy a čas zúčtování pro Bondovu řídíci důstojnici M se blíží…

Nejvyšší horu Britských ostrovů Ben Nevis s výškou 1344 m. n. m. jsme spatřili jenom z autobusu, neboť naším cílem bylo popojet ještě o pár desítek kilometrů na sever do vesničky Fort Augustus, které se nachází na jižním cípu jezera Loch Ness. Jezero má pro svou pověst místa skrývajícího vodní příšeru dobré předpoklady: na délku měří 36 kilometrů, plochou je druhé největší ve Skotsku a vzhledem ke své hloubce (maximálně 230 metrů) se jedná o jezero s největším objemem vody na Britských ostrovech. I my jsme vyrazili ani ne tak hledat Nessie, jako si užít příjemnou hodinovou plavbu po jezeře. 

Dívky a chlapci na koštěti

Sobota byla ve znamení návratu, i když spíše postupného, ještě nás čekaly mnohé zážitky, v lecčems jedinečné. Loučíme se s rodinami a odjíždíme na jih do Anglie a cestou do Newcastlu se ještě stavujeme na místo, které nemůže Čechům (a speciálně obyvatelům jižní Moravy) něco nepřipomenout. Rozsáhlé šlechtické sídlo obklopený zahradami, v držení jediného významného šlechtického rodu po dlouhá staletí, oblíbený u veřejnosti i filmových štábů pro svou malebnost a fotogeničnost: my se chlubíme lednickým či valtickým zámkem, sever Anglie má Alnwick Castle. Rozdíly se však najdou, například tento hrad je majetkem rodu Percyů, vévodů z Northumberlandu, od roku 1309 až do dnešních dob a rodina zde stále přebývá. 

Na tomto místě, které představuje druhý největší obývaný hrad v Anglii hned po královském sídle Windsor, se dá strávit opravdu celý den. Na hradě vědí, jak se postarat o zábavu především rodin s dětmi. Generace mileniálů možná už tuší: hrad se proslavil jako filmařská lokace především snímků o Harry Potterovi. Malí i velcí návštěvníci se mohou přihlásit do kurzu létání na koštěti, vyzkoušet si historické kostýmy, naučit se vařit mýdlo apod. Milovníky historie čekaly prohlídky s průvodci po reprezentačních prostorách plných uměleckých děl, které ukazovaly bohatství a vliv rodiny. Až se člověku nechtělo věřit, že se dívá na originály mistrů, jako byli Tizian, Turner nebo Van Dyck…

Pak už byl čas si připomenout, že Británie je ostrovní stát a cesta domů vede především po vodě. V odpoledních hodinách jsme se v Newcastlu nalodili na trajekt a čekala nás noční plavba do Amsterdamu. Loď měla 11 palub plus otevřenou 12. palubu, která romantickým duším umožnila si vychutnat třeba čerstvé povětří a západ slunce. Ostatní si mohli užívat lidské mraveniště uvnitř – obchody, kino, restaurace, kavárny, kluby, dětské koutky, všude plno školních výprav vracejících se na kontinent. Plavba byla i zajímavou formou digitální detoxu, poněvadž na lodi 1 MB mobilních dat stojí 302,50 Kč!

Druhý den ráno kolem 10. hodiny monotónní obzor narušily komíny, jeřáby a další známky civilizace. Přistáváme v Amsterdamu, projdeme pasovou kontrolou, nasedneme do autobusu a po 1200 kilometrech a za necelých 16 hodin časně ráno vystoupíme u gymnázia, unavení, spokojení, živí a zdraví. Snad jenom s mírnou srdeční vadou – část tohoto orgánu nám zůstala na různých místech Britských ostrovů…