Dá se říci, že dějepisná exkurze do Itálie se stala tradicí. Letos to bylo hodně napínavé, protože zájem ze strany studentů byl ohromný… Nicméně v sobotu 2. 11. vyjel výběr třetích ročníků do Florencie a pak následoval Řím.
Ve Florencii (od Viktorie Daňkové, 3.D)
Po třináctihodinové cestě jsme se v pět ráno vypotáceli z autobusu a s ospalýma očima hledali první stopy krás Florencie. Ale místo renesanční elegance nás uvítaly plné odpadkové koše a ulice, které ještě nestihly po včerejším dni uklidit. Vypadalo to, jako by i sama Florencie ráno potřebovala kafe, aby se trochu vzpamatovala. Naše nadšení to ale neudusilo. Vydali jsme se směrem k památkám, cestou si povídali o slavném rodu Medici a představovali si, jak by asi reagovali na tu „autentickou atmosféru“. U katedrály Santa Maria del Fiore už nám bylo jasné, že Florencie své kouzlo prostě jen schovává pod ranním nánosem. Postupně jsme objevovali její krásy a z každého rohu na nás dýchala historie, až jsme jí to ranní přivítání odpustili.
Na střeše baziliky sv. Petra (od Natálie Čermákové, 3.C)
Návštěva kopule Baziliky svatého Petra ve Vatikánu je nezapomenutelným zážitkem. Po prvních pár desítkách schodů se zdálo, že výstup bude snadný, ale jak jsme stoupali výš, každý krok byl těžší. Po výstupu do kopule se nám ukázal krásný interiér baziliky pod námi a dechberoucí malby nad námi. Poté jsme pokračovali po velmi úzkém a točitém schodišti, které nás vedlo ještě výš. Když jsme konečně dorazili na vrchol, byli jsme rádi, že jsme těch 551 schodů vyšli, protože výhled na Řím a na starobylé památky tyčící se v dálce, stál za to.
V Coloseu (od Patrika Humplíka, 7.A)
Mým nejlepším zážitkem ze zájezdu do Itálie byla návštěva Colosea. Tuto památku mám rád, protože má zajímavou historii, a jsem rád, že jsem ji konečně navštívil. Líbilo se mi, že jsme si ji mohli projít tak, jak každý z nás chtěl, každý svým vlastním tempem.