Krok za krokem až do celostátního kola

(Od Jany Čapkové, 7. A) Když jsem se v prosinci přihlásila na olympiádu v němčině, ani ve snu by mě nenapadlo, že se dostanu dál než do okresního kola. Přesto jsem ve čtvrtek 30. května seděla s paní učitelkou Cahovou ve vlaku do Prahy, kde se každoročně koná celostátní kolo. Když jsme čekaly před zkušební místnosti v prostorách VŠE, která celou soutěž organizuje, přišla na mě nervozita. Nezbývalo ale mnoho času a byla jsem na řadě. V místnosti seděli tři porotci, na tvářích vážné výrazy, až to jednomu nahánělo strach. Posadila jsem se, vylosovala téma a v duchu jsem si povzdechla – měla jsem čtvrt hodiny povídat na téma body shaming. Navzdory mým pochybnostem se mi s pomocí obrázků a výroků, které byly k zadání přiloženy, povedlo čas vyplnit a po chvilce mě naštěstí opustila i nervozita. Pauzu před vyhlášením vítězů jsme vyplnily procházkou a pak už jsme netrpělivě poslouchaly výsledky. Protože byla vyhlášena pouze první tři místa, mezi něž jsem nepatřila, čekání na výsledky se protáhlo o něco déle. Po nesčetném aktualizování webové stránky soutěže jsem se další den ráno konečně dočkala odpovědi – jsem šestá! Moc mě mrzí, že se příští rok olympiády už nemohu účastnit – soutěže nejsou jen bonusové body u učitelů nebo srovnávání s ostatními. Jsou to skvělé příležitosti a zkušenosti, které mě posunuly dál, a věřím, že opravdu stojí za to je zkusit.