Krásy jižní Francie – na cestě po Azurovém pobřeží

(Od Jany Čapkové, 7. A) Moře, plameňáci a croissanty, ale také déšť, nedostatek spánku a nekonečná cesta autobusem.. takhle by se dala popsat cesta na jih Francie žáků prvního, druhého a třetího ročníku. Přestože ne vždy bylo vše sluncem zalité a okolnosti nám občas nepřály, výlet jsme si náramně užili a všichni na něj budeme ještě dlouho vzpomínat.
Po noci strávené v autobuse jsme konečně dorazili do Monaka – země proslavené především kasíny a závodním okruhem F1. V tomto malém knížectví jsme v oceánografickém muzeu s nadšením pozorovali rozmanitý podmořský svět – medúzy, rybičky, želvy, korály a mnohé další, užívali si výhled na moře a nasávali osobitou atmosféru města. Dokonce i počasí nám přálo a celý den nás hřály sluneční paprsky. Poté jsme se vydali poznávat francouzská města a jako první bylo na řadě Eze. V Eze jsme navštívili tradiční parfumerii, kde jsme si mohli vyzkoušet všemožné vůně. Večer jsme se už jen přesunuli na ubytování a plní zážitků ulehli do postele.
Druhý den ráno jsme nasedli do autobusu a vyrazili do Aix-en-Provence. Tam jsme si prošli tradiční trhy a obdivovali fontány, pro něž je toto město známé. Pak jsme se přesunuli do Avignonu a prošli jsme se nejen po tomto krásném, historickém městě, ale také po zdejším slavném mostě. Na programu dne byl ještě jeden most, a to Pont du Gard, který nás uchvátil svou velikostí a majestátností.
Ve středu nás nepříjemně překvapilo počasí, bez jediné přestávky pršelo a pršelo jako z konve. I tak jsme si ale užili dopoledne strávené v Arles – městě, které jako by nás svými památkami a atmosférou přeneslo do dob Římské říše. Nezaostávala ani procházka po přírodním parku Camargue, kde jsme měli možnost pozorovat stovky růžových plameňáků, nebo plavba lodí, při níž jsme sice promokli až na kost, ale výhledy na krajinu, býky a koně za to stály. Protože na nikom nezůstala nit suchá (doslova), po plavbě jsme se oproti původnímu plánu zamířili převléct na hotel a následně navečeřet do Nîmes.
Poslední den jsme strávili v Nice. Mořská voda zde byla přímo na dosah a neméně nás fascinovala letadla, která sem přilétala a na obloze se zjevovala každou chvilku. Projeli jsme se turistickým vláčkem k vodopádu a také jsme navštívili výrobnu tradičních cukrovinek, jako jsou například kandované fialky. Po posledním rozchodu jsme večer naposled nastoupili do autobusu a čekala nás cesta domů.
I když to tak chvílemi nevypadalo, celý výlet byl velmi vydařený a myslím, že nejsem jediná, kdo si Azurové pobřeží zamiloval a uvnitř tajně doufá, že se tam jednou vrátí.