Nelze žít, jako bys nevrhal stín

(Od Martiny Lužové) Opět se nám naskytla možnost navštívit jedno z představení Národního divadla Brno. Tentokrát jsme se se studenty třídy 7.A vydali 25. března 2024 do Mahenova divadla na inscenaci hry Leopoldstadt, jejímž autorem je anglický dramatik Tom Stoppard. 
V upoutávce na webových stránkách divadla se dozvíme následující: „Procházka 20. stoletím a pamětí středoevropské rodiny od zlatého věku vídeňské secese, přes dynamická dvacátá léta až po poválečné vystřízlivění. Velkolepý příběh, ve kterém dominuje láska, vášeň a pragmatismus v osudech několika generací!“ Z těchto slov je jasné, že v příběhu bude vystupovat velké množství postav. Ano, snad se jednalo dokonce o celý herecký soubor divadla. Na scéně je většinou v jednom okamžiku více než deset postav, dospělí i děti, a proto nebylo úplně jednoduché vyznat se v několika generacích jedné rodiny. Pokud se však člověk nechá strhnout příběhem, přestává vnímat jednotlivce. Leopoldstadt nese také autobiografické prvky. Nejsilněji to působí v poslední scéně odehrávající se na konci 50. let 20. století, kde se objevuje Leonard Chamberlain, anglický mladík, který – ještě coby Leo Rosenbaum – jako malý židovský chlapec odešel se svou matkou do Velké Británie a byl vychováván jako Angličan. Na svůj původ téměř zapomněl. Tom Stoppard měl podobnou minulost. Přestože se jedná o velmi vážné téma, ve hře je přítomný i jemný humor, který strastiplnou životní cestu rodiny vhodně doplňuje. Některé pasáže na nás působily sice trochu rozvlekle. Byly však střídány velmi silnými momenty, mezi něž patří především závěr, kde se dozvídáme, jaký osud potkal všechny členy rodiny. Jako ozvěna se postupně jevištěm rozléhá jediné slovo – Auschwitz. Působilo to až mrazivě...