EXKURZE DO ŘEZNA, MNICHOVA A SALCBURKU

(Od Joly Babadžanjan, Jany Čapkové a Terezie Smolárové, studentek 2. ročníku) Preclíky, pivo, klobásky... Hádáte správně, naše touha poznat německou kulturu nejen teoreticky nás zavedla až do Bavorska a Rakouska.

Už několik měsíců jsme měli 17. květen 2023 poznačený v kalendáři a všichni jsme se na setkání s autentickou němčinou moc těšili. Když ale den D konečně přišel, nadšení byste z nás jen těžko vycítili. Vstávat před čtvrtou hodinou ráno, abychom se stihli na 4:45 dopravit do Břeclavi, nebylo vůbec jednoduché. Značná část z nás sedm hodin trvající cestu prospala, a tak jsme vlastně ani nezaregistrovali, že trvala tak dlouho. Hned po překročení hranic se ze všech stran ozývala němčina, a to nejen od místních obyvatel, ale také od nás. Ať už jsme zkoušeli nahlas přečíst všemožné nápisy, snažili se dorozumět s místními nebo se bavili jen tak mezi sebou.
První zastávka byla v Řeznu, které nás vtáhlo do svého nitra nespočetnými památkami a svou pověstmi opředenou historií. Po vystoupení z autobusu jsme přešli kamenný most přes Dunaj a vydali se do centra města. Shodli jsme se na tom, že nás nejvíce uchvátila katedrála sv. Petra. Během procházky se naše oči také často upíraly na tamější tradiční kroj, obchody s ním byly totiž doslova na každém rohu.

Následoval přejezd do Mnichova. Upřímně, někteří z nás byli trochu otrávení z toho, že jsme po příjezdu jenom odložili kufry do hostelu a neměli tak čas ubytovat se nebo si odpočinout. Náladu nám však okamžitě spravily stánky s dobrotami, různými suvenýry nebo obchody s oblečením.
Trhy, památky, kavárny nebo obchodní centra…- člověk nevěděl, co dřív. Unavení, ale spokojení jsme se pozdě večer ubytovali v jedné z typických Jugendherberge, které všichni dobře známe z učebnic.

K Mnichovu neodmyslitelně patří také neveselá část našich dějin. Proto jsme se ve čtvrtek hned po snídani vydali autobusem do bývalého koncentračního tábora Dachau, který jsme si mohli projít buď s průvodkyní, nebo sami. Z faktu, že jsme stáli na místě, kde se všechny ty hrůzy odehrály, nám běhal mráz po zádech. Nicméně je to důležitá součást historie, kterou bychom si měli připomínat.

Pak už jsme se ale zase vrátili k něčemu veselejšímu. Několik dalších hodin jsme věnovali prohlídce olympijského parku a muzea BMW. Ti z nás, kteří netrpí akrofobií, se nechali vyvézt až na samotný vrchol olympijské věže, kde jsme se kochali výhledem na celé město. Měli jsme také dostatek času na to, abychom si vyzkoušeli některé z tamějších atrakcí, např. šlapadla, nebo si koupili něco dobrého k snědku.

Poté nás autobus zavezl zpět do centra. Při odpolední procházce Mnichovem jsme měli možnost vidět spoustu krásných budov a míst, třeba katedrálu Frauenkirche či krásnou mnichovskou radnici, o kterých nám paní průvodkyně vždy něco pověděla.
Při prozkoumávání památek jsme zažili nečekané překvapení - ocitli jsme před hotelem, kde měl ve stejnou dobu pobývat Harry Styles, který byl v Mnichově na svém turné po Evropě. A protože mezi námi byli i jeho skalní fanoušci, vydali se někteří studenti po společné večeři v typické bavorské pivnici Augustiner Bräu zpět do olympijského parku. Právě tam se od půl osmé konal jeho koncert. Vstupenky (ani peníze na ně) nikdo z nás neměl, a tak jsme si užívali atmosféry v blízkosti stadionu, kde bylo díky reproduktorům vše dokonale slyšet. Jet metrem zpět bylo kvůli vysoké koncentraci lidí náročnější, stihli jsme se však vrátit včas.

Vstávání v pátek ráno bylo náročnější, pořád jsme totiž vstřebávali zážitky z předešlého dne. Na zpáteční cestě jsme si udělali delší zastávku v Salcburku. Toto rakouské město nám přímo učarovalo. Zámek Mirabell a zahrady, Mozartův rodný dům, Rezidenční náměstí... Za „pár hodin" jsme toho stihli vidět opravdu spoustu. Nejvíce se nám však líbily sochy znázorňující okurky, každá byla jiná, ale byly to prostě okurky. Stejně tak jako každý člověk je jiný, ale všichni jsme lidé a jsme si rovni. Taková byla myšlenka autora Erwina Wurma.
Po krátké procházce s vyprávěním paní průvodkyně jsme se vydali poznávat město na vlastní pěst a zbylá eura jsme investovali do nákupu pravých Mozartkugeln neboli Mozartových koulí. Nakonec jsme se všichni vyčerpaní, ale plní zážitků vrátili do autobusu a vydali se domů.

Paním učitelkám i průvodkyním patří obrovské poděkování za trpělivost a ochotu zorganizovat zájezd. Právě díky nim jsme poznali kus světa, získali naprosto nenahraditelné zážitky a mohli konečně využít němčinu i jinde než ve školních lavicích.