Maturanti čekali na Godota

Hra, kde se nic nestane. Dvakrát

(Od Petra Švece, s pomocí studentů 8.A) A u toho nemohly maturitní ročníky chybět. Dne 23. února 2023 všechny 3 třídy navštívily v brněnském Mahenově divadle nové nastudování Čekání na Godota, moderní klasiky irského dramatika Samuela Becketta.

Ponurá, smutně ironická Beckettova vize světa, který nenabízí žádnou jistotu, jen pochyby, váhání a pasivitu hlavních aktérů, nebyla jistě každého šálek kávy, ale nemají nárok na existenci rovněž hry, které nechtějí dávat svému divákovi nic zadarmo? Godot k nim bezpochyby patří – téměř tříhodinové představení pro mnohé představovalo zápas s nudou a únavou, který vyžadoval pozornost a trpělivost. Zápas, který možná u někoho skončil čekáním, až to skončí a nepřijde Godot.

Pozornost poutala především scéna – jednoduchá, přísně geometrická. Postavy se pohybovaly v obrovské dřevěné krychli, jejíž stěny vymezovaly celé jeviště, a v jejím středu stála podobná, ale menší. Na její přední straně byl načrtnut strom. Prázdné a monotónní místo, z něhož nebylo úniku, kdokoliv odešel, tak se vrátil, kdokoliv se čehokoliv chtěl zbavit, neuspěl. Nešlo se pohnout dál, pryč, jenom hýbat a přesouvat. Scéna působila jako vězení, jako past – místo tak podobné našim životům, kde není co podniknout, leda se oběsit. Anebo čekat. Na Godota.

Herecké výkony byly povedené, obzvláště exceloval Pozzo, svým výrazným projevem oživil monotónnost a stereotypnost, která inscenaci dominovala, když byli na scéně pouze Vladimir a Estragon. Tito tragikomičtí hlavní hrdinové patří k těžko zařaditelným postavám – přátelé, kteří si do jisté míry zbyli, nemohli žít společně, ale ani se bez sebe neobešli. Podléhali osudovému magnetismu místa, kde se nacházeli: každý pokus se vydat někam jinam končí nadějeplným (ale vlastně paralyzujícím) zjištěním, že vlastně nemohou, protože čekají. Na Godota.

Rozpaky, nuda, únava, zmatek, nejistota, zklamání, pobavení, zamyšlení, obdiv – s těmito rozmanitými a ambivalentními emocemi jsme opouštěli divadlo, což je u absurdního dramatu naprosto v pořádku. Čekání přece není nijak povznášející činnost, žádná psina k popukání…