Za poznáváním historie – exkurze do Říma a Florencie

Ve čtvrtek 3. listopadu se někteří žáci tříd 6.A, 7.A a 2.D probouzeli s nadšením – jedeme do Říma! Všichni jsme se včas sešli, na nikoho jsme nezapomněli a před druhou hodinou odpoledne jsme už vyjížděli. Cesta byla dlouhá, krátily nám ji malé zastávky, povídání o Itálii a film Účastníci zájezdu. Nakonec jsme se všichni pokusili usnout.

Den první
(Od Jany Čapkové, 6. A) Pátek pro nás začal v pět ráno po, pro některé ne moc úspěšném, spaní, když jsme zastavili na benzínce před Římem, abychom se mohli upravit a nasnídat. Po hodině jsme už nasedali do metra a vyráželi vstříc městu.
Jako první nás přivítalo náměstí Piazza del Popolo a pohled na něj nás, troufám si říci, uchvátil. Tento pocit však nevyprchal, naopak – s každou další památkou sílil a nám padaly brady.
Šli jsme okolo Andělského hradu až do Vatikánu do baziliky svatého Petra. Statečně jsme vyšlapali 550 schodů nahoru do kopule a vyplatilo se nám to – ten výhled byl nezapomenutelný. Prošli jsme i samotnou baziliku s Pietou od Michelangela a hrobem sv. Petra.
Po tak náročném výkonu jsme si zasloužili vynikající oběd v Tristavere. Mohli jsme chvíli poznávat Itálii na vlastní pěst a pak jsme se opět vydali za největšími památkami – na řadě byl Pantheon. Původně chrám zasvěcený římským bohům, nyní křesťanský kostel, se pyšní největší kopulí na světě.
Výlet do Itálie se samozřejmě neobejde bez „gelata“ a nedaleko Pantheonu se nachází zmrzlinárna nabízející sto padesát příchutí, a tak si vybral opravdu každý.
Mezitím se setmělo a my jsme po sladké zastávce donutili naše unavené nohy k chůzi a přesunuli se k fontáně di Trevi. Pohled na nasvícenou fontánu nám vzal dech. Ten nám scházel i nadále, poněvadž jsme stoupali nahoru po Španělských schodech. Ovšem výhled na osvětlený Řím nás natolik okouzlil, že jsme paní průvodkyni ty schody odpustili.
Zcela vyčerpaní jsme se po dlouhém (opravdu se zdál být třikrát delším) dni přesunuli na ubytování.

Den druhý
(Od Sáry Sýkorové, 2. D) Tento den jsme začali návštěvou baziliky svatého Petra v okovech, kde se mimo řetězy svatého Petra nachází i náhrobek Julia II. a Mikuláše Kusánského a socha Mojžíše v nadživotní velikosti, která patří k nejslavnějším dílům Michelangela. Potom jsme se kolem Oltáře vlasti (postaveno k uctění památky prvního krále a sjednotitele Itálie Viktora Emmanuela II.) přesunuli na Kapitolské náměstí, které se nachází na nejmenším ze sedmi římských pahorků - Kapitolu, ten byl v dobách starého Říma náboženským centrem. Na náměstí se nachází také jedna z nejslavnějších soch Říma, tedy bronzová vlčice, která měla dle pověsti odkojit Romula a Rema, zakladatele Říma. Sochy chlapců však byly přidány až později. Další zastávkou bylo náměstí Campo de’ Fiori, tam jsme dostali rozchod a mohli se podívat na trh, kde bylo vše od těstovin, čerstvé zeleniny a ovoce až po typické italské koření a různé suvenýry. Po obědě jsme vyrazili ke Koloseu a cestou si prohlédli ještě Circus Maximus - antickou arénu, která sloužila převážně k jezdecký a vozatajským závodům a pojala více než 150 000 diváků. Koloseum sloužilo pro pobavení obyvatel, konaly se zde gladiátorské hry, zápasy otroků se zvířaty i námořní bitvy. Dále jsme navštívili Římské Forum, což je nejvýznamnějším pozůstatkem antického Říma a mohli tak nahlédnout do tehdejší doby. Na konci dne jsme dostali rozchod, abychom si případně sami mohli znovu projít město, dali si dobrou večeři a znovu jsme se sešli na Náměstí lidu, odkud už jsme se společně přesunuli na metro a jeli po náročném dni na ubytování.

Den třetí
(Od Hany Valové, 7. A) Třetí den našeho úžasného putování po Itálii na nás čekala toskánská metropole, kolébka renesance – Florencie. Po velice výživné snídani v příjemných třičtvrtě na sedm ráno se všichni účastníci zájezdu nasáčkovali do autobusu a téměř čtyřhodinová cesta severozápadním směrem započala. Při jízdě jsme si vyslechli velice zajímavé informace jak obecně o Florencii, tak o rodině Medicejských, kteří se zasloužili o obrovský rozkvět města právě v období renesance. Z autobusu jsme vystoupili nedaleko Florencie a do centra jsme se následně dopravili vlakem. Jako první si někteří z nás prohlédli Medicejské kaple – mauzoleum rodu Medicejských, které pro rodinu vytvořil renesanční umělec Michelangelo Buonarroti. Dostali jsme šanci vidět jeho fenomenální malby i hrobky s jeho sousošími. Kromě členů rodiny Medicejských je v této kapli pochován i další renesanční sochař Donatello. Po několika desítkách minut nasávání posvátné atmosféry Kaple Medicejských jsme pokračovali v prohlížení města. Prohlédli jsme si další sakrální stavbu – baziliku svatého Vavřince a přes vcelku rušnou nákupní ulici jsme došli až k Baptisteriu San Giovanni, křestní kapli zasvěcené svatému Janu Křtiteli, patronu Florencie, ve které byl pokřtěn například i Dante Alighieri. Hned za křestní kaplí se nachází katedrála Panny Marie Květné, ve které se ten večer konala i mše, které bylo možno se zúčastnit. Dále naše procházka pokračovala k Mostu zlatníků vedoucímu přes řeku Arno, která Florencií protéká. Od něj jsme prošli přes dvůr galerie Uffizi k Palazzo Vecchio, který v současné době slouží jako reprezentační budova městské radnice. Před touto stavbou jsme si také mohli prohlédnout repliku sochy Davida od Michelangela Buonarroti a další jeho sochařská díla. K originálu Michelangelovi nejznámější sochy jsme se bohužel nedostali. Následně jsme se vydali k rodnému domu Danteho a poslední zastávkou komentované prohlídky Florencie byla opět křestní kaple svatého Jana Křtitele, u níž jsme dostali rozchod na téměř pět hodin, jenž každý z nás mohl strávit dle svého vlastního uvážení. Někteří se vydali utrácet peníze na trhy, kterých jsme při prohlídce města potkali opravdu požehnaně, jiní se rozhodli objevovat další krásy toskánské metropole, jako například Palazzo Pitti a podobné. Za pět minut třičtvrtě na osm jsme se všichni šťastně shledali na místě srazu, tentokráte bez ztráty jakéhokoliv ze studentů, a vypravili se na nádraží. Pak už nás čekala jen cesta zpět do Břeclavi. Vzhledem k tomu, že troufám si říci většina z nás celou cestu prospala, vše proběhlo bez větších komplikací. Kolem půl deváté jsme všichni šťastně dopravní prostředek opustili a vydali se do tepla vlastních domovů. Celá exkurze pro nás všechny byla jistě velice intenzivním zážitkem, na který budeme ještě dosti dlouho vzpomínat.